BIKINI

23 July, 2017 - 4:40

Ahojky všem! Doufám, že užíváte víkend a nabíráte síly do nového týdne. My jsme opět strávili den na pláži. Asi to vypadá, že se tady jenom válíme, ale věřte, že to tak není. Dneska jsme měli velký zážitek tedy aspoň pro mě. 😀 No a koho jsme nepotkali žraloka bělavého. Tento druh žraloka inspiroval film Čelisti. Tak si asi dokážete představit, jakou jsem měla radost, když byl u nás na pláži. Honza od něho stál necelých pět metrů. Ale nebojte přežili jsme to ve zdravý! Čekala jsem, že pak ani nevlezu do vody, ale světe div se, šla jsem úplně bez problému. Samozřejmě, že chodím jen   tam, kam stačím, ale čekala jsem, že já strašpytel do té vody už nevlezu. Překvapilo mě, že uřvaný Američani všichni vyskáčou z vody, ale všechny to nechalo klidný a v klidu se koupali dál. Takže první setkání s žralokem nebylo zase tak hrozné. 😀 Doufejme, že jsme ho potkali poprvé a naposled. Jinak jsme s Honzou nafotili nějaké bikiny fotky. Nejsem žádná Emily Rajtowski ani Alexis Ren, ale musím říct, že jsem celkem se svým tělem spokojená. Tolik kravin, co za den spořádá. 😀 Každý rok si říkám, že budu poctivě cvičit a jíst zdravě, ale prostě mi to nějak nejde, znáte to? Ale ten příští rok to už dám. Tak určitě! 😀 Mějte se krásně!

 

Vaše Klára

 

P. S. Plavky jsou z New Yorkeru. Jsem s nimi moc spokojená a navíc je to levná varianta těch od Calvin Klein.

 

FORT WALTON BEACH

19 July, 2017 - 5:37

Krásný den všem! Jak jsem slíbila, tak mám pro vás nový příspěvek z Ameriky. Asi se v každém příspěvku opakuji, ale utíká to jako voda. Zítra jsme v Americe už měsíc. Téměř každý den trávíme na pláži a cestováním po Destinu. Včera jsme navštívili krásnou pláž s bílým pískem. Všude kolem nás byly písečné duny a nebe zdobily krásné červánky, jak málo stačí ke štěstí. Miluji to tady! Připadám si trošku izolovaná od toho urychleného života. V Čechách mě pořád něco honí. Je hrozné, jak se dnešní svět stále za něčím honí a předhání. Musím říct, že jsem se do Ameriky naivně těšila na jednu věc a to na veselé a upřímné lidi. Ani jednoho jsem se nedočkala. Američani jsou křivý až je z toho musí bolet celá huba. Řeknu vám to asi takhle, v Čechách nepotkáte člověka, který by se na vás mile usmál, tedy až na nějaké výjimky. Všichni jsou nepříjemní a neochotní. V Americe se na vás všichni smějí, ale věřte, že po zkušenosti s některými Američany zjistíte, že je to jedna velká faleš. Sousedi na sebe volají policajty a bonzují na sebe jako malé děti. Američani jsou prostě jedna velká kapitola sama pro sebe. Radši být nepříjemný  a upřímný Čech, který vás pohledem zabije, než falešný Američan. Samozřejmě to jinak vidí lidi, kteří sem jedou jen na čtrnáct dní na dovolenou, ale věřte, že až by jste žili pravý americký život, tak hned obrátíte. Tak si myslím, že pro dnešek by to asi stačilo. Užívejte plnými doušky letních večerů a já se zase brzy ozvu!

Vaše Klára

 

KRISPY KREME

15 July, 2017 - 1:58

Hi, How are you? Ano, tak tuhle frázi slyším snad každý den milionkrát. Je to zvláštní, ale v Destinu se zdraví snad téměř všichni. Destin se v Americe považuje za vesnici, i když je to velké město jako Plzeň nebo Brno. Je to směšné, ale je to tak. Nejdřív bych se chtěla omluvit, že přidávám stále jídlo, ale s Honzou jsme velcí gurmáni. Rádi poznáváme nové kultury a k tomu samozřejmě patří i jídlo. Jak už jsem zmiňovala, tak jsme vyzkoušeli za dobu v Americe mnoho fast foodu. No a abychom si rozšířili obzory, tak jsme navštívili Krispy Kréme. Jedním slovem fantazie. Ty donuty jsou, tak nepopsatelně dobré, že bych se s nimi ládovala neustále. Kdo ochutnal, tak rozumí. 😀 Jestli vám chutnají nechutně předražené donuty u nás v Čechách, tak tohle vás dostane. Další zastávka, která nás čeká je Donut Hole jedná se o nejvyhlášenější restaurace s Donuty, tak uvidíme jestli budou lepší. Jsem šťastná, že můžu jíst cokoliv na co mám chuť. Ale trvalo to nějakou dobu, než jsem na to přišla. Nejdřív jsem si musela projít takovou menší mentální anorexií, což některé z nás vědí, že není žádná sranda. Je to běh na dlouhou trať, ale díky rodičům jsem se vzpamatovala dřív, než jsem ležela na kapačkách v nemocnici. A proč to vlastně říkám? Díky tomu jsem si uvědomila, že jídlo není můj nepřítel, ale naopak. Všechno je jenom a jenom v naší hlavě a o nás. Od té doby jím cokoliv, na co mám chuť, ale samozřejmě s mírou. Jinak Ameriku užíváme se vším všudy. Panebože ty pláže v Destinu jsou nekrásnější, co jsem kdy viděla. Ty bílé písky a všude křišťálové moře je prostě nádhera. Jinak chystáme road trip, ale o tom až někdy jindy. Opět se omlouvám za ty liány, ale já prostě neumím psát ty krátké texty. 😀 Tak se mějte krásně a já se opět ozvu!

Vaše Klára 🙂

 

FUJI SUSHI

2 July, 2017 - 3:31

Zase to uteklo jako voda a máme tu červenec. Už je to 10 dní, co jsme v Americe a dalších 80 dní je před námi. Dneska jsme navštívili Fuji sushi, které jsme dostali na doporučení od kamarádky a byl to skvělý tip, protože jsme si s Honzou opravdu pochutnali. Nabízí velký a chutný výběr s příjemnou obsluhou. Dokonce si troufám říct, že sushi bylo mnohem lepší, než u nás v Čechách a samozřejmě i s větším výběrem. Ale musím uznat, že Čechy jsou také na dobré úrovni, nerada tu svoji zemičku haním, protože za posledních pár dní si uvědomuji, jaký nám nabízí komfort, ale o tom až někdy jindy. Jinak jsme  zatím stihli navštívit několik obchoďáků s potravinami a drogerií a já nemůžu věřit vlastním očím. Tolik výběru, že mi oči kmitají sem a tam, až jsem z toho šílená. 😀 Další věc, která mě trochu zklamala, ale věděla jsem to. Lidi se nás stále ptají odkuď pocházíme. Když řekneme, že z České republiky, tak na nás koukají, jak na blázny. Samozřejmě, že žádný američan neví, kde je Česká republika. Američani jsou všeobecně velice omezený národ, který zná jen svých 50 států a tím to končí. Asi by se tady našli nějaké světlé vyjímky, ale většina ji prostě nezná. Včera si jedna američanka dokonce myslela, že mluvíme francouzsky. Popravdě bych neměla nic proti, ale je to směšné a vždycky nás to moc pobaví, ale vždy jim to rádi uvedeme na pravou míru. 😀 Trošku na sobě cítím, že se ze mě stává větší patriotka. Mám spoustu věcí na srdci, co bych vám ráda řekla, ale pro dnešek by to asi stačilo ať vás neunudím.

Mějte se krásně a já se brzy opět ozvu!

Vaše Klára

P.S. Teď jsme přišli z pláže. Pláže jsou tady opravdu nádherné, všude bílé písky a tyrkysový oceán. Jedním slovem nádhera.

PHOTOS FROM DESTIN

29 June, 2017 - 2:27

Naše první půjčené auto v Miami.

Náš druhý motelový pokoj. 

Náš motel! Žádný luxus, ale měli jsme střechu nad hlavou a to je pro nás hlavní! 😀Pití, které pijí hráči NBA, tak jsme to museli vyzkoušet taky! 😀 Už dva roky se prohlašuji za fanouška NBA. 😀

Moje oblíbená fotka 🙂

Hezký den všem! Tak my se právě nacházíme v Destinu. Je to krásné město na Floridě, kde jsme se rozhodli zakotvit. Chceme si vyzkoušet na vlastní kůži americký život. Už na začátku nás postihli nějaké komplikace, ale vše zatím zvládáme na jedničku. Jak se říká, co vás nezabije to vás posílí. Každý den si snažíme užívat na maximum a to se vším všudy. Snažíme se ochutnat všechno možné. Už jsme navštívili Wendy´s, Five Guy´s, Whataburger, IHOP, Golden Coral a Waffle House. Pokud chcete ochutnat pravou Ameriku, tak určitě navštivte Five Guy´s a Waffle House. Ve Five Guy´s jsou vynikající hamburgery všech druhů a Waffle House nabízí pravou americkou snídani a krásné prostředí, jak z amerického filmu, Nyní teď čekáme na auto, které si půjčujeme na dva měsíce, takže to pár dní trvá než se vyřídí papíry. Jinak v příspěvku je směsice fotek z Destinu. Teď nás čeká ještě nějaké vyřizování a až se trošku usadíme budu pak více konkrétní.

 

Vaše Klára

 

 

FIRST DAY IN MIAMI FROM MY PHONE

25 June, 2017 - 3:53

Tak 20. června to vše začalo. Bylo to pro mě velice emotivní, protože jsem se svoji rodinou loučila na tři měsíce. Jsem strašná cíťa, ale jsem moc ráda, že jsme se k tomu odhodlali, protože díky tomu získáme nové zkušenosti, které jsou v životě k nezaplacení a nikdo nám je už nevezme. A jak vidíte na obrázku první zastávka nás čekala v Londýně.

Poslední loučení z naší malou zemičkou. Jeden z důvodu, proč jsem ráda, že jsme odletěli na tři měsíce byl ten, abych poznala proč si ty naší země vážit. 

Samozřejmě na cestách nesmí chybět kvalitní čtení jako třeba Elle nebo Harper Bazar. S sebou jsem si také sbalila Bábovky od Radky Třeštíkové, tak jsem zvědavá, jaké to bude. Všude jsem slyšela jen pozitivní reakce, tak už se moc těším. Četli jste někdo? Jaké to bylo?

Tak první a poslední přestup nás čekal v Londýně na letišti Heatrow, kde jsme měli dvě a půl hodinky proluku. Abychom si zkrátili čas, tak jsme si zašli koupit sendvič, já tedy tortilu s kuřecím masem a Honza klasický sendvič s masem. Opravdu jsme si pochutnali a uznali, že mnohem kvalitnější, než u nás. Pak jsme si prošli krámky na letišti, ale bohužel to bylo tak drahé, že jsme pouze mlsně koukali přes výlohy. Když jsme věděli náš gate, tak jsme se pomalu přesouvali k bráně, kde čekalo naše letadlo do Miami. Představte si, ale koho jsme nepotkali! Ještě jsme ani nebyli na slunném Miami a hned jsme zahlédli americkou celebritu Kristen Stewart, kterou jistě někteří znáte z populárního filmu Stmívaní. Tak to byl první zážitek našeho tříměsíčního dobrodružství.

Let trval přesně devět hodin z Londýna do Miami. Cestou jsem myslela, že se ukoušu nudou. Navíc jsem si připadala jako sardinka, no popravdě, co já, ale co teprve Honza, který měří skoro dva metry a chlap si na něj položil sedačku, chudák. V těchto situacích jsem opravdu ráda, že měřím 164, 5 cm. 😀 Jinak jsme během letu dostali celkem dvě jídla a to rýži s masem a na konci letu jsme dostali takový roztomilý box s dobrotami. 

První pohled na Miami byl úchvatný. Hned vás praští ten křišťálový oceán, který je opravdu na Floridě všude. Všeobecně po celé Floridě je jenom voda, kam se podíváte. Když jsme přistáli, tak jsme měli takový nepříjemný pocit. Popravdě není divu. Všichni na letišti byli nepříjemní až mi chvilkami přišlo, že na nás koukají skrz prsty. Čekali jsme vysmáté Američany a naopak nás čekali kyselé ksichty. Ale přikládám jejich chování tomu, že ve světě je situace jaká je a, že byli v práci. Pokud by vás spíš zajímalo, jak to probíhá na americkém letišti, tak asi tak, že všichni musí nechat oskenovat svůj pas do takového přístroje, který se vás zároveň zeptá na otázky ohledně toho, co tady hodláte dělat, jak dlouho tady budete a tak dále. Poté následuje oskenování vašeho obličeje a otisky prstů. Pak se přesouváte do řady, kde vás čeká osobní pohovor a opět se vás ptají na nějaké osobní otázky a skenují vaše otisky prstů. My měli štěstí na příjemného mladého Američana, který se s námi dlouho nezdržoval.

Naše první snídaně v Miami. Bylo to ve vyhlášené restauraci IHOP a určitě doporučuji, pokud chcete ochutnat typickou americkou snídani, tak zajděte tam. Akorát, co mi moc nejede je slané máslo, které dávají téměř na vše. Jinak vše bylo velice chutné. 

Samozřejmě nám nesměla chybět návštěva ve vyhlášeném FIVE GUY´S, do kterého jsem se naprosto zamilovala. Jedním slovem vynikající a skvělá atmosféra, kde se budete cítit, jak v americkém filmu. Navíc v každém Fast Foodu v Americe dostanete bezedný kelímek, kde můžete vybírat z dvaceti různých druhů pití např. limetková fanta, malinová cola a další. Popravdě řečeno z toho jsem byla, jak Alenka v říši divu.  😀 Poslední věc, kterou FIVE GUY´S nabízí jsou pravé americké buráky, které jsou neskutečně dobré. Takže pokud budete cestovat po Americe, tak si určitě udělejte zastávku ve FIVE GUY´S.

 

Doufám, že se vám článek bude líbit! Mějte se krásně a brzy se ozvu! 🙂

 

Vaše Klára

 

P.S. Ještě co se týče jet lagu (pásmová nemoc), tak my jsme žádný neměli. Ale popravdě řečeno je to hodně individuální, protože každé tělo je úplně jiné a každé jinak reaguje na změny.

SUNDAY

18 June, 2017 - 19:41

Photo by Petr Turanský

Přeji krásný den všem, chtěla bych se moc omluvit, že jsem dlouhou dobu nepřidala žádný příspěvek. Přiznám se, že jsem měla psaní po krk a to z jednoho prostého důvodu zkouškové, znáte to. Dneska mám pro vás nový článek a slibuji, že články budu teď přidávat pravidelně. Moc ráda bych s vámi sdílela zážitky z Ameriky. Představte si, že to tak rychle uteklo, že v úterý ráno už letíme. No, je to vůbec možné? A popravdě řečeno, tak si to vůbec neuvědomuji. Nemám žádnou cestovní horečku, prostě nic. Asi to přijde až budeme na letišti. Tak uvidíme, ono to ještě přijde.

Jinak asi před měsícem jsem byla na skvělém focení v Botanické zahradě se skvělým fotografem Petrem Turanským, kterého si nemohu vynachválit. Opravdu krásné fotky a profesionální přístup. Nafotili jsme asi tucet fotek a musím říct, že mě to moc bavilo. A proto jsem se rozhodla koupit vlastní foťák. Trvalo asi dva měsíce, než jsem se k nějakému odhodlala, tolik doporučení a tolik rad a nakonec to vyhrála zrcadlovka Nikon D3300. Dělá opravdu krásné fotky a má snadné ovládání, což je ideální pro antitalenta jako já. 😀 Ale pořád si nejsem jistá, jestli jsem se rozhodla správně. Původně jsem šla pro digitální zrcadlovku Canon M10. Chtěla jsem totiž výklopný displej. Ale zrcadlovka vyhrála. Prostě celá já. Mějte se krásně a brzy se zase ozvu.

Tak užívejte zbytek neděle

Vaše Klára

THURSDAY

11 May, 2017 - 19:16

Dneska je tak krásně! Už bylo taky načase, aby se ten punťa ukázal. Tak konečně jsme se dočkali. Já teď sedím pod pergelou a přemýšlím, čím začít. Jsem strašně nerozhodný člověk a hlavně roztěkaný. To bych asi uvedla za moji nejhorší vlastnost. Přesně tak jsem nechtěla začít. 😀 Víte nebyl by den, kdyby mi v hlavě nepoletovala myšlenka, co dnes napsat na blog. Každý den si s tou myšlenkou pohrávám. Jsem na ní téměř závislá. Nejhorší na tom je, že v hlavě to mám tak hezky připravené, ale jakmile začnu psát nebo to někomu chci říct, tak ze mě vypadne ta největší kravina až se to mu sama divím, co ze mě vyleze. Máte to taky nebo jsem v tom sama?

Jinak dneska vás budu asi nudit, protože se přiznám, že mě žádný úchvatný článek nenapadl nebo napadl, ale vím, že tomuhle článku chci věnovat více času, ale kdo má teď zkouškový, tak asi chápe. 😀 Aby jste měli aspoň představu, co jsem si zase za nesmysl připravila, tak vám aspoň prozradím, že se to týká vztahů. Přiznám se, že tímto tématem jsem byla trochu inspirovaná, i když nevím, jestli si to ten, kdo mi to poradil bude pamatovat, ale i tak děkuju za inspiraci. No a jak dlouho jsem nad tím přemýšlela, tak jsem si řekla, tak proč né. Nemám přece, co ztratit nebo snad jo?! Hned na rovinu nejsem žádný expert na vztahy, ale jsem skvělá posluchačka nebo lépe řečeno vztahová poradkyně. 😀 Takže až na tom článku zapracuju, tak ho sem hned dám a uvidíme. Snad se k němu dostanu, protože teď bych asi měla zasednout a napsat dva scénáře nebo se mnou bude zle. Znáte to člověk nikdy nechce dělat věci, který musí, ale odkládá to do té doby než to začne hořet. Prostě klasika. 😀

Vaše Klára

P.S. Doufám, že jste si užili hezký den. Já jsem si ho užívala po boku mamky a udělaly jsme si holčičí den. Takové dny miluju a nejradši bych při takovém dnu zastavila čas.

FLORIDA

1 May, 2017 - 19:40

Tak už tu máme 1. května, doufám, že si užíváte prodloužený víkend a načerpáváte energii. Jelikož už nám léto klepe na dveře, i když to podle počasí moc nevypadá, tak už někteří z nás mají plány na dlouhé dvouměsíční prázdniny. Tentokrát mezi ně patřím i já. Rozhodli jsme se totiž, že vyrazíme na čtvrt roku do Ameriky a to konkrétně na Floridu na Miami Beach. Byl to vždycky můj sen žít nějakou chvíli v Americe, poznat jinou kulturu, seznámit se s novými lidmi a hlavně vypilovat angličtinu. Vím, že tři měsíce nejsou nějak závratná doba na to, aby člověk vypiloval jazyk, ale přece jenom lepší než nic. Důvod proč jsme nevyrazili na delší dobu je prostý, oba dva s přítelem studujeme a nechtěli jsme přerušit školu na delší dobu. Osobně si myslím, že ty tři měsíce jsou celkem dlouhá doba na to, aby se člověk aklimatizoval v novém prostředí a poznal nové lidi. Asi vás zajímá, co nás tam všechno čeká a nemine, to já popravdě taky. 😀 Převážně budeme cestovat, chceme navštívit nějaké národní parky, Universals Studiu, kam se opravdu oba těšíme jako malé děti, pak by jsme chtěli navštívit krokodýlí farmu, nějakou zoologickou a hlavně jíst. Chci ochutnat snad všechno, hlavně nějaký hamburger, donaty a užít si to prostě se vším všudy.Víte, i když to vypadá, že jsme oba pěkně rozmazlený, tak věřte, že zatím stojí velké odříkání. Pokud člověk chce podniknout takový dlouhý výlet, tak musí mít našetřené peníze. Všechno jsme si totiž zařídili sami (tedy spíš Honza, který je mistr v organizování. Já v tomhle trošku pokulhávám. :D), takže za velkou louží odlétáme na vlastní pěst, protože pokud byste chtěli vyrazit pod agenturou, tak si připravte pořádný balík a to konkrétně na jednoho  70 000 tisíc, což není žádná sranda.  Popravdě jsme nad tím chvíli uvažovali, ale po přečtení recenzí a názorů lidí, kteří mají zkušenosti s podobnými agenturami jsme se rozhodli, že to dáme sami. Sice je to velký risk, ale kdo neriskuje, tak nic nezíská.  Možná, že máme velké štěstí, že Honzův spoluhráč z basketu, žije přímo na Miami, takže budeme mít na pár dní zázemí a čas na rozkoukání, čím nám to trochu usnadňuje. Ale to bude jen na pár dní a pak se vydáme vlastní cestou. Nakonec našeho výletu jsme se rozhodli, že vyrazíme někam mimo Floridu a to buď za bílým pískem do exotické Kuby nebo do New Yorku. Mě to osobně více táhne do New Yorku, kde je také plno krásných míst, ale Honza více prahne po Kubě, kam by jsme vyrazili jen s baťůžkem a poznávali panenskou přírodu Kuby. Ale to uvidíme podle situace, teď se především musíme zaměřit na detaily, které musíme vyřídit, než odletíme a to mezinárodní řidičák, karty, americké simky a plno dalších věcí. Musím říct, že se na naše dobrodružství za velkou louží se opravdu těším, a čím víc se blížíme k termínu odletu, tak ve mně víc a víc pulzuje adrenalin. Přemýšlela jsem, že bych mohla vše natáčet a všechny naše zážitky s vámi sdílet, takže předtím než odletím bych si ráda založila účet na youtube a uvidíme, jak mi to půjde. Na závěr bych chtěla dodat, že doufám, že ty tři měsíce mi dokážou odpovědět na několik mých otázek, na které hledám stále odpověď a vyčistím si trošku hlavu.

Vaše Klára

 

P.S. Pokud by jste měli jakékoliv otázky, jak si podobný výlet zařídit, neváhejte a ptejte se!

LIFE

18 April, 2017 - 20:35

Zase to uteklo jako voda a další Velikonoce jsou za námi. Po dlouhé době jsem si pro vás připravila nový příspěvek, který bude z úplně jiného soudku a to co právě prožívám. Nejdřív bych se s vám chtěla omluvit, že jsem nějakou dobu nepřidala žádný příspěvek. Bohužel, jak to v životě bývá né vše jde podle plánu. Ale to jistě všichni dobře víte. Nechci vás zatěžovat mými problémy ani se tady litovat, ale pouze se podělit  s vámi o mé pocity a možná někomu pomoct a ukázat, že v tom není sám. Přiznám se, že nemám ve zvyku vyprávět okolí o svých pocitech a životních zklamáních, protože nikdy nevíte, kdo toho využije a bodne vám kudlu do zad. Pamatujte lidi jsou zlý a sobci, kteří myslí jen na to, jak vám nejvíce ublížit a vytěžit z toho maximum pro sebe. Troufám si říct, že jsem v jedné větě dokonale vystihla přístup dnešní civilizace. Možná to zní celé trošku zabškle a pesimisticky, ale mluví ze mě jen mé životní zkušenosti, s kterými se bohužel každodenně setkávám. Tak trošku s tím souvisí i moje životní situace, ve které se nyní nacházím. K tomu, aby jste se někam dopracovali a posunuli  ve vašem životě dál potřebujete tři věci štěstí, správný čas a správné lidi.  Jenže znáte ten pocit, když po něčem opravdu toužíte, ale všichni vám hází klacky pod nohy? Já bohužel ano a není to zrovna příjemný pocit. Svírá vás pocit bezmoci a vám nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a jít dál. jenže co když je ta bolest, tak silná, že se nemůžete pohnout z místa. I tenhle pocit znám a moc dobře vím, že bude hodně těžké najít něco, co vás bude bavit a naplňovat. Jediné, co jsem v téhle fázi vyhoření mohla dělat bylo cvičení, které mi pomáhalo aspoň trošku bojovat sama ze sebou. Jak jsem zmínila v předchozí větě jedná se o pocit vyhoření, kdy veškerou naději vložíte do vaší kariéry, a občas se stane, že nepřišel váš čas  a nezískáte místo vašich snů. Takový je život a nám nezbývá nic jiného než proti tomu bojovat a překonat překážky, který nám život přináší. Pamatujte, že na to nejste nikdy sami. Jediné na co se v životě můžete spolehnout je vaše nejbližší rodina, která je s vámi v dobrém i zlém. Snažila jsem se , co nejvíc stručně popsat mé aktuální pocity a moji životní fázi, kterou si teď procházím. Víte, nechci, aby vypadalo, že se rouhám nad životem ba naopak snažím se vždy přijmout, to co mi přinese, protože vím, že to nejdůležitější mám a to je rodina, láska a zdraví a to ostatní to není tak důležité. Ono to časem přijde samo.

Ponaučení z celé situace vyplývá, netlačte tolik na pilu, ale jděte pomalých krůčkách a užívejte si života plnými doušky, i když to zrovna není podle vašich představ, ono to časem přijde v dobu, kdy to budete nejméně čekat a to platí ve všem, jak ve vztazích, tak v práci.  V právě v tom spočívá kouzlo života.

Povězte, máte rádi takové články o životě?

Vaše Klára

P.S. Dlouho jsem přemýšlela, jestli tenhle článek vydat. Za prvé, protože vás nechci otravovat filosofickými žvásty a pocity, protože každý máte svých starostí až nad hlavu a chcete se spíš odreagovat. Za druhé, proč jsem článek chtěla vydat ? Protože si myslím, že internet už je úplně přesycený blogů o módě a kráse (nechci úplně zanevřít na módní články :D), tak proč to trošku neoživit a nenapsat o pocitech, vztazích a ostatních životních situacích. No a za třetí, proč vás nezapojit do mého blogování. Napište mi do komentářů, jaké články byste si tady přáli? Ať to tady trochu rozjedem a máme o čem diskutovat!!! 🙂